Šlechta a titulatura

Následující seznam shrnuje šlechtu a její hierarchii ve většině Kélasu. Jsou samozřejmě výjimky: země historicky bez absolutního vládce (Sorka, Ruoma, Darja, aj.), země s jiným uspořádáním moci (Suteira, kde v minulosti vládla rada) a jiné (Rasan, kde se nerozlišuje vyšší a nižší šlechta, pouze dědičná a nedědičná šlechta).

Členové královské rodiny

král/královna – Nejvyšší panovnická hodnost v královstvích i říších, jimž vládne. Oslovení „Veličenstvo“.

princ/princezna – Dítě krále a královny. Dědic trůnu je nazýván korunní princ a dědička trůnu korunní princezna. Oslovení „Výsosti“.

Vyšší šlechta

velkopán/velkopaní – Zpravidla náleží hlavám starých rodů se značnou mocí a velkými pozemky. V mnoha případech jde o členy bývalých královských rodin zemí, z nichž se skládají současná čtyři království – v tomto případě jde o rody, které mají moc nad ostatními rody vyšší šlechty v daném regionu, proto jsou často odlišovány názvem „správcovský rod“, kde je hlavou velkopán správce či velkopaní správkyně. Například Sentangarům se zodpovídá veškerá sentská šlechta bez ohledu na titul, avšak už nemají moc nad vyšší šlechtou mimo Sentsko. Velkopánové a velkopaní se mohou stát králem/královnou, nastane-li situace, kdy současný královský rod nemá vládce ani legitimního dědice. Mívají úzké styky s královskou rodinou. Oslovení „Milosti“.

velkopanský syn/velkopanská dcera – Dítě velkopána a velkopaní. Dědic je nazýván „velkopanský dědic“ a dědička „velkopanská dědička“.

Nižší šlechta

pán/paní – Titul hlavy obyčejného šlechtického rodu, který obvykle spravuje jen malou oblast v okolí jednoho či více měst. Mají menší moc a vliv než velkopanstvo, co se týče angažování se ve věcech chodu země. Oslovení „Jasnosti“.

panský syn/panská dcera – Dítě pána a paní. Dědic je nazýván „panský dědic“ a dědička „panská dědička“.

Jmenovaná šlechta

panoš/dáma – Nedědičný titul získatelný pouze z vůle šlechtice, nejčastěji za zásluhy, stává se však, že jsou takto jmenovány i novorozené děti panoše či dámy. Panoš či dáma smí užívat přídomek zpravidla se sídlem šlechtice, který je jmenoval (např. panoš Kirjan z Ken Sentu, jmenovaný velkopánem správcem Malsurskem Sentangarem). Jmenovaná šlechta nemá vlastní sídlo a většinou nevlastní mnoho majetku a žije na dvoře svého šlechtice/šlechtičny, kde pracuje nejčastěji jako velitel stráží, pobočník či rádce. Oslovení „pane/paní“.

Oslovování

Výše uvedená oslovení jsou užívána především mezi lidmi, kteří mezi sebou nemají žádný osobnější, přátelský či jiný vztah; v opačném případě se užívá oslovení „můj pane/má paní“. Například služebnictvo proto může oslovovat královnu „má paní“, přestože většina šlechty má povinnost užívat „Veličenstvo“. Výše postavená šlechta nemá povinnost uctivě oslovovat níže postavenou šlechtu; například velkopán nemusí oslovovat pána „Jasnosti“.

Poznámka: Rytíři jsou na Kélasu speciálně vytrénovaní vojáci a nejde o šlechtický titul. Oslovení „pane/paní“ se mimo jiné užívá i mimo šlechtické kruhy pro osoby významného či obecně vyššího postavení, zejména v armádě.