Úvod

Lovci odměn fungují jako ekvivalent městské stráže mimo největší kélaská města, kde se starají o pořádek a vyřizují zakázky vydávané městem či šlechtou. Je to profese, do níž může vstoupit kdokoli, kdykoli a v níž má dotyčný volnou ruku, avšak v průběhu několika století lovci utvořili uskupení, kterým se dnes říká lovecké cechy. Nevěnují se jen lovu zločinců, ale řeší například i spory mezi obyvateli.

Lovecké cechy

Lovecké cechy jsou roztroušené po celém Kélasu a lze je najít téměř v každém větším městě, kde jim jako sídlo slouží alespoň jeden dům s žalářem či rychta. Celý cech se zodpovídá rychtáři a místnímu šlechtickému pánu či paní, kteří lovcům vyplácejí odměny za odvedenou práci.

Cechy existují z praktických důvodů – jestliže je odměna vypsána na větší zločineckou skupinu, lovci si s cechem snadno zajistí přesilu, mimo to se dělí o peněžní odměny, je-li to třeba, a často využívají sídla cechu jako svého domova. Cechy tak stmelují loveckou komunitu a podporují spolupráci namísto nevraživé soutěživosti a nepřátelství, které zločincům hrají do karet, jestliže lovci více bojují mezi sebou nežli se svými skutečnými nepřáteli.

Samozřejmě ne každý lovec patří k cechu a mnoho jich volí práci na volné noze. Jejich názory na cechy se různí – zatímco někteří s cechy rádi spolupracují (byť nejsou jejich součástí, tudíž se o své odměny nedělí), jiní k nim chovají nenávist a drží se od nich na míle daleko. Mezi lovci této druhé kategorie bývají nechvalně známí lovení lovci, tedy zločinci, kteří si přivydělávají lovem jiných zločinců.