Úvod

Společným prvkem všech odnoží líského náboženství je víra v jednoho či více bohů z řad Vyšších. Jde o jedenáct bohů, z nichž každý je nositelem moci nad určitým přírodním či jiným úkazem a zároveň jeho patronem. V mnohobožství, především v jižnějších oblastech, je běžné, že člověk zasvětí svůj život jednomu z Vyšších, který je mu nejbližší – například lidé kladoucí důraz na osud a předurčenost vnímají blízké spojení s Raszou, bohem osudu. Vyšší jsou uctíváni v nejčastěji dřevěných svatyních s kruhovým půdorysem, z jehož středu vybíhá úzká, vysoká věžička se zvonem, který dokáže ovládat jen vítr. Interiér je bohatě zdobený a pojímá dvanáct oltářů, jedenáct pro každého z bohů a jeden pro všechny bohy a vyšší síly. Toto uspořádání je neměnné, bez ohledu na počet bohů uctívaných v okolí svatyně; jedinou výjimkou je jednobožství, které namísto svatyní staví kostely a kapličky inspirované honosnou altejskou architekturou. Mnohobožské oltáře se mohou nacházet i mimo svatyně, především v menších vesničkách a podél cest, zejména na rozcestích. V domácnostech bývá vyhrazen stolek sloužící jako domácí oltář pro malé obětiny a modlitby.

Mnohé odnože vedle Vyšších uctívají ještě celou řadu polobohů, patronů nejrůznějších úkazů, které spadají pod moc některého z Vyšších. Povětšinou jde o populární postavy z pověstí jak pro děti před spaním, tak pro dospělé publikum posedávající za dlouhých zimních nocí ve vyhřátých hostincích. Drtivá většina polobohů se narodila jako smrtelníci, ale svými činy se jim podařilo získat zájem Vyšších, kteří jim propůjčili část své moci a jmenovali je polobohem. Kupříkladu Ahleia, posvěcená Szeyrou, je polobohyní lásky; Hajewa (nebo Hjøa), posvěcená Líwtem, je polobohyní matek a mateřství; či Pán křižovatek, posvěcený Raszou, je polobohem křižovatek, poutníků a ztracených (mimo jiné drží ochranou ruku i nad pocestnými oltáři). Polobohové nejsou „oficiální“ součástí náboženství, proto se jejich jména i příběhy kraj od kraje mohou výrazně lišit; přesto jsou pro mnohé důležitou součástí víry, jestliže jim je jejich moc nějakým způsobem blízká (například matky mrtvých dětí se často modlí k Hajewě z nejrůznějších důvodů – aby ve smrti ochránila jejich dítě či aby jim dítě vrátila).

Líská náboženství, s výjimkou leikinství, nemají žádné duchovní vůdce – každý je vlastním pánem své víry a drží se pouze nepsaných pravidel předávaných ústně. Rozkoly se objevují jen při interpretacích vlastností a povahy Vyšších, které jsou v rozporu se svatou knihou obsahující pouhé dva příběhy – příběh o Stvoření a příběh o První válce (ty mimochodem ani neuvádějí přesný počet Vyšších). Ryze duchovní život proto nevede nikdo; krajními případy jsou kněží zabývající se údržbou svatyní, organizací svátků a slavností a žehnáním novomanželům a nově korunovaným riventherským panovníkům.

Seznam Vyšších

LEIKI – nejvyšší bůh, reprezentuje samotnou existenci a udržuje kosmos v chodu, mimo jiné stvořitel a svatý ochránce Kélasu; společně se svým milencem Líwtem dohlíží na lidské životy, které spolu stvořili (v některých interpretacích bezpohlavní či oboupohlavní)

RASZA – bůh osudu, kouzel a větru; Leiki ho stvořil ze syrových kouzel a přenechal mu nad nimi vládu; považován za bratra Szeyry

SZEYRA – bohyně pravdy a země, později také svobody, spravedlnosti, lovu a války; Leiki ji stvořil z kosmické hmoty a s její pomocí vztyčil základy Kélasu; považována za sestru Raszy; Alasina milenka

ALAS – bohyně vody stvořená Szeyrou, aby planetu zaplavila řekami a oceány; Leikiho první milenka, Szeyřina současná milenka

SWONUR – Leiki stvořil světlo a jeho nahromaděním vzniklo Slunce a s ním Swonur, kteří Slunce ovládají; dvojče Hvarnatta, pokrevní sourozenec Neiss (v některých interpretacích bohyně, v jiných bůh, ve většině nemá žádné určité pohlaví)

HVARNATT – světlo dalo vzniknout také tmě, z níž povstali Hvarnatt, bůh noci a měsíců; přezdívá se jim „Bůh dvou tváří“ (Jónelvasenðr) s ohledem na jejich vzezření; dvojče Swonura, pokrevní sourozenec Snovnira (podobná situace jako se Swonurem, ve většině interpretací nemají pohlaví)

NEISS – bohyně lásky, léta a jižních zemí; dvojče Snovnira, dcera Alas a Leikiho, pokrevní sestra Swonura

SNOVNIR – bůh zimy a severních zemí; dvojče Neiss, syn Alas a Leikiho, pokrevní bratr Hvarnatta

LÍWT – bůh všeho živého stvořený Leikim; dvojče Motran; společně se svým milencem Leikim dohlíží na lidské životy, které spolu stvořili

MOTRAN – bohyně mrtvých stvořená pro udržení rovnováhy života; dvojče Líwta a pokrevní sestra Hrafnura; vládne v podsvětí, které se skládá ze dvou vrstev – říše mrtvých (včetně síně statečných – těch, kteří zemřeli v boji, a mučedníků) a věčných plamenů (kam odcházejí zlé duše a hříšníci a navěky věků se smaží v plamenech); je považována za padlou bohyni, neboť podle pověsti to byla ona, kdo lidem vdechl svobodnou vůli a rozpoutal tak První válku; ve svém vyhnanství stvořila Hrafnura, který v podobě krkavce cestuje mezi světy, aby mohl na Kélasu zastupovat smrt a odvádět mrtvé duše do podsvětí; je vyobrazovaná s kosou

HRAFNUR – bůh smrti a její zosobnění zrozený z krkavce za pomoci Motran, která se stala jeho pokrevní sestrou; vyobrazovaný se dvěma srpy, jimiž přetrhává nitě poutající smrtelníky k životu

Odnože

Jedenáctibožství

Náboženství drtivé většiny Severního společenství uctívající všech jedenáct Vyšších, čímž si zachovává stejnou podobu už více než tisíciletí.

Sedmibožství

Náboženství rozšířené v Parlene, Towakii a částečně Syrhajské Damsétii (tedy na západě Parlensko-wastijského svazu). Uctívá sedm bohů: Leikiho, Raszu, Szeyru, Neiss, Snovnira, Líwta a Motran. Swonur a Hvarnatt jsou považováni za součást Neiss a Snovnira, neboť se jejich síly překrývají – den s létem a noc se zimou. Alas je součástí Szeyry. Hrafnur je považován za poloboha.

Pětibožství

Náboženství Trosetie, západu Amarských stepí a velké části Syrhajské Damsétie. Uctívá pět bohů: Leikiho, Raszu, Szeyru, Líwta a Motran. Zde Líwt vládne silou Neiss a Swonura, zatímco Motran vládne mocí Snovnira a Hvarnatta. Postavení Alas a Hrafnura je stejné jako u sedmibožství.

Trojbožství

Náboženství východních Amarských stepí a Astarska (velká část nelíského Středozemního sdružení). Uctívá tři bohy: Leikiho, Raszu a Szeyru. Všichni ostatní bohové jsou vnímáni jako polobohové.

Jednobožství (leikinství)

Náboženství části Středozemního sdružení a de facto státní náboženství Jižní říše, přestože je většinovou vírou pouze v Lynirosu, Sentsku a části Yisénie. Uctívá jediného boha Leikiho a neuznává žádného z ostatních Vyšších, a to ani polobohy. Hlavou leikinství je vládce Jižní říše – v současné době to je Rivalis Angara III. Hikaria. Leikinové jsou proslulí svým přesvědčením, že Leiki je jediný pravý bůh, a proto není divu, že se Jižní říše již stovky let pokouší víru svých panovníků rozšířit do všech koutů království – v tom jim slouží rytíři cvičení jak v boji, tak víře. Vůbec nejznámějšími, nejsilnějšími a nejvražednějšími jsou rytíři z Řádu nejsvatějšího Leikiho (zkráceně pouze Řád), jejichž práce je udržovat v Říši pořádek a příležitostně šířit leikinskou víru.

Motranství

Nejzvláštnější odnoží líských náboženství je motranství uctívající pouze jednu bohyni, a to Motran, která si uctívače získala tím, že lidem stvořeným Leikim a Líwtem vdechla svobodnou vůli. Ačkoli to rozpoutalo války, motraňané v ostatních Vyšších vidí zrádce, kteří lidi považovali za bezduché schránky, zatímco Motran mají za spasitelku a osvoboditelku. Je to víra rozšířená na západě Kélasu, a to ve Varsku, Weslinu, Jesejce, části Yisénie a vzácně i v Sentsku – všechno většinově nelíské země. V minulosti spolu motraňané a uctívači Vyšších vedli války a vztahy mezi nimi byly řádně vyostřené, ale postupem času se rozepře uklidnily, zvláště když se i jedenáctibožství začalo štěpit na víry uctívající méně bohů.