Úvod

Na Kélasu figuruje hned několik významných náboženství, z nichž největším je náboženství Vyšších, to se však dělí na mnoho větví, které mnohdy spojují pouze jména bohů. Z tohoto důvodu je příhodnější hovořit o líských náboženstvích. Jedná se také o víry s největším vlivem na ostatní vyznání – například na severu je běžné věřit zároveň ve Vyšší i původní bohy, povětšinou duchy nejrůznějších přírodních úkazů.

Další poměrně rozšířenou vírou je náboženství boha dne a boha noci (také kíhijské náboženství), jehož původ bychom našli buď v Rudé poušti, či na Jižních ostrovech. V současné době tyto bohy uctívá značná část národů bývalé Altejské říše, tedy země Rasanu, Suteiranských ostrovů a jihu Astarského poloostrova, čímž byl nahrazen nyní již zaniklý altejský polyteismus. Bohové mají v každém jazyce jiné jméno doplněné o uctivou příponu, které se však v překladu příliš neliší – bůh dne se v kíhijštině nazývá Dlùʔ-kátl, v kalské i sennijské rasanštině Txuk-suy a v suteiranštině Síwa-su; bůh noci se v kíhijštině nazývá Wakxáa-kátl, v kalské i sennijské rasanštině Waká-suy a v suteiranštině Rúsugu-su. Vztah dvou bohů je vykládán jako soupeřivý, kdy spolu vedou nekonečnou válku o nadvládu nad nebem i zemí. Věřící se modlí dvakrát denně – ráno po rozednění k bohu dne a večer po setmění k bohu noci.

Podobnou vírou také vyznávající dualismus je sorkanské náboženství. Vzhledem k zeměpisné blízkosti se lze domnívat, že sorkanští a kíhijští bohové mají společný původ někde ve starověké minulosti, když se v jižních pouštích utvářely první rozvinuté civilizace.

Sever věří v nejrůznější duchy, na což mělo zřejmě vliv kouzelnictví. Většina oblastí vyznávajících severskou víru přijímá za své bohy i jedenáct Vyšších; výjimkou je Löarsko, kde jsou Vyšší považováni za druhořadé bohy a důraz je kladen na uctívání duchů. Příkladem těchto duchů je například duch zimy, který se do hmotného světa promítá jako polární záře, či duch dne, který je tvořen sluncem.

Nejmladším náboženstvím je keassítství zrodivší se za počátků Altejské říše, kdy na trůnu panoval král Keassa, který si svými činy a pečlivým budováním kultu osobnosti zaručil, že jeho poddaní začali věřit v božskost jeho i veškerého jeho potomstva. Věřícími neotřásl ani pád Alteji, ani smrt posledního panovníka z keassítské dynastie, a v současné době jsou soustředěni v Rašarii, kde se jedná o víru drtivé většiny obyvatel, a to navzdory těsné blízkosti kláštěra Řádu rytířů nejsvatějšího Leikiho a Lynirosu se Sentskem, kde je většinovou vírou leikinství.

Sattajská víra převažuje v Sattaye. Je úzce příbuzná staré altejské víře.

Harpyjí náboženství je vírou harpyjí žijících v jižních Löarských horách.

Ihamské náboženství je vírou kočovníků Ihamských pustin, kteří věří v bohy nebe a země.

V neposlední řadě jsou zde nejrůznější náboženství Ohnivého moře, která mají své věřící na nejjižnějších ostrovech Kélasu.